Zamezení dvojího zdanění - smlouva s Německem
Ing. Pavel Kyselák
NahoruVznik smlouvy a její platnost
Smlouva mezi tehdejší ČSSR a SRN o zamezení dvojího
zdanění v oboru daní z příjmů a z majetku (dále jen smlouva) byla publikována
ve Sbírce zákonů pod č. 18/1984. Tato smlouva je v současné době mezi Českou
republikou a Německem nadále v platnosti; po rozpadu federace a vzniku České
republiky k 1. 1. 1993 byla převedena do právního řádu ČR tzv. sukcesí.
Smlouva vstoupila v platnost dne 17. listopadu 1983, ale
pro praktickou daňovou aplikaci nabyla účinnosti až od 1. ledna 1984. Tato
skutečnost vyplývá z článku 29 - Nabytí platnosti, kde se nepřímo (ve
vazbě na datum, kdy smlouva vstoupí v platnost) uvádí, že ustanovení této
smlouvy se uplatňují od 1. ledna 1984, a to jak u daní vybíraných srážkou u
zdroje, tak u ostatních daní z příjmů a z majetku. V současné době se text této
starší smlouvy přejednává s tím, že nová úprava smlouvy bude po příslušných
procedurách uveřejněna ve Sbírce mezinárodních smluv.
Podle sdělení uveřejněného ve Finančním zpravodaji č.
10-11/1990 se tato smlouva s účinností od 1. ledna 1991 začala vztahovat i na
bývalé území Německé demokratické republiky (vůči NDR byly daňové vztahy do té
doby upraveny v rámci smluv bývalé RVHP).
NahoruPokyn MF
Ve Finančním zpravodaji č. 3-4/1984 vydalo Ministerstvo
financí pokyn pro uplatňování nároků na osvobození od daní nebo na snížení daní
podle smlouvy mezi tehdejší ČSSR a SRN o zamezení dvojího zdanění v oboru daní
z příjmu a z majetku. Tento pokyn se týká rezidentů ČR, kteří dosahují v
Německu příjmy z dividend, úroků a licencí. Obsah pokynu dává návod tuzemcům,
jak v takovém případě postupovat, vzhledem k tomu, že v Německu je zaveden
refundační systém. Tento pokyn nebyl dosud aktualizován, a tak například
uváděné refundační tiskopisy ke vrácení daně v SRN si český rezident musí sám
přímo zajistit u německých finančních úřadů nebo prostřednictvím svého
německého smluvního partnera. Tuzemské finanční úřady ani Finanční úřad pro
Prahu 1 tyto tiskopisy nemají k dispozici. Rovněž tak zmíněná korespondence už
neprobíhá prostřednictvím Ministerstva financí ČR, ale přímo s daňovými úřady
SRN.
NahoruRefundační systém v SRN
Podle ustanovení § 50 německého zákona o daních z příjmů
srazí německý plátce daně daň v plné výši podle tuzemských předpisů a český
příjemce může požádat na příslušném formuláři o vrácení rozdílu (u úroků jde o
celou daň) mezi daní ve skutečnosti vybranou a daní, která může být maximálně
sražena dle smlouvy s Německem.
Z hlediska českého příjemce existuje možnost, aby
mu německý plátce daně srazil přímo nižší sazbu podle smlouvy. Na základě této
předem podané žádosti českého příjemce provede Spolkový úřad financí
osvobozovací řízení. Žádost o osvobození dle smlouvy se podává do čtyř let
podle ustanovení § 169 odst. 2 č. 2 Vyhlášky o odvodech (Abgabenordnung). Lhůta
pro podání žádosti počíná uplynutím kalendářního roku, ve kterém český příjemce
obdržel odměnu. Ve vyřízené odpovědi na žádost obdrží český příjemce potvrzení
o osvobození pro určitého dlužníka odměny. Současně je německý dlužník (plátce
daně) Spolkovým úřadem financí zmocněn (obdrží kopii potvrzení o osvobození) k
tomu, že provede srážku daně přímo dle smlouvy. O osvobození je možné žádat pro
jednu jednotlivou úhradu nebo pro více plateb (tzv. trvalé osvobození), které
jsou českému rezidentovi vypláceny stejným dlužníkem. Trvalé osvobození se
zpravidla povoluje na časové období tří let.
I kdyby německý finanční úřad vystavil rezidentovi
ČR potvrzení, že z jeho příjmů z licenčních poplatků mu byla sražena a odvedena
daň ve výši 25 %, v rámci svého daňového přiznání si může započítat pouze 5 %,
jak uvádí smlouva ve druhém odstavci článku 12 - Licenční poplatky.
NahoruStruktura smlouvy
Obsah a členění smlouvy vychází z modelové smlouvy OECD
(Organizace pro evropskou spolupráci a rozvoj), které je Česká republika členem
od roku 1995. Samotnou smlouvu lze pak dle jednotlivých článků rozdělit
takto:
-
úvodní a definiční články (1 - 4)
-
jednotlivé druhy příjmů (5 - 22)
-
metody zamezení dvojího zdanění (23)
-
závěrečné články (24 - 30)
NahoruOsoby podléhající smlouvě
V článku 1 - Osoby, na které se smlouva vztahuje,
je uvedena množina osob, na které se smlouva vztahuje. Jedná se o právnické a
fyzické osoby, které mají bydliště nebo sídlo v České republice, v Německu nebo
v obou státech. Kritéria bydliště nebo sídla lze v tomto případě označit za
jedny z hlavních znaků pro určení daňové příslušnosti konkrétní osoby, tj. kde
je rezidentem.
V případě, že příslušná osoba nesplní podmínku
rezidentství v České republice ani v Německu, nevztahují se na ni ustanovení
této smlouvy.
Daňové rezidentství právnické či fyzické osoby z ČR
potvrzují místně příslušné finanční úřady na tiskopisu Mfin 5232 "Potvrzení o
daňovém domicilu“. Toto potvrzení vydávají české finanční úřady bez zaplacení
správního poplatku a jeho předložením v Německu příslušné osobě vzniká nárok na
uplatnění úlev a osvobození dle smlouvy. Na druhé straně, pokud německá osoba
předloží českému plátci daňový domicil, kterým německý daňový úřad potvrzuje
rezidentství této osoby v Německu, jde o nepochybný důkaz vedoucí k tomu, aby
plátce vůči tomuto nerezidentovi ve vazbě na tuzemské zákony aplikoval i
ustanovení smlouvy s Německem.
Vzhledem k tomu, že v České republice není dosud
zaveden refundační systém, plátce přímo uplatňuje snížené sazby srážkové daně
podle smlouvy automaticky. Ministerstvo financí sice vydalo pokyn č.
D-90 k postupu při zjišťování daňového domicilu (FZ č. 7-8/1994), ze
kterého vyplývá, že pokud plátce daně nemá pochybnosti ohledně rezidentství
svého partnera, domicil se nevyžaduje, v případě smluvních států však z
praktického hlediska lze domicil od zahraničního partnera vyžadovat. V případě
pochybnosti ze strany finančního úřadu může totiž správce daně v rámci
dokazování (§ 31 odst. 9 ZSDP) tento dokument po plátci vyžadovat, přičemž
obchodní kontrakt už skončil a plátce nemá další spojení se zahraničním
subjektem. Pokud plátce daně tento dokument nepředloží s příslušným
vysvětlením, nezbývá mu nic jiného, než to, že důkazní břemeno přenese na
správce daně, který má možnost prostřednictvím MF ČR zjistit, zdali příslušná
osoba má rezidentství v Německu (článek 26 - Výměna informací).
NahoruDruhy daní podléhající smlouvě
Jak už říká sám název smlouvy, smlouva se vztahuje na
daně z příjmů a z majetku. Netýká se například daně z přidané hodnoty. V
odstavci 3 článku 2 - Daně, na které se smlouva vztahuje jsou konkrétně
uvedeny názvy těch druhů daní, které platily v době uzavírání smlouvy v roce
1980. Vzhledem k zásadní daňové reformě účinné od 1. ledna 1993 v České
republice již neexistuje žádná z uvedených daní. Na tuto situaci však pamatuje
ustanovení odst. 5, které uvádí, že tato smlouva se bude uplatňovat i nadále na
totožné či obdobné daně, které budou ve smluvním státě vybírány místo daní
uvedených ve smlouvě. S tím dovětkem, že příslušné úřady (rozumí se podle
článku 3 smlouvy v případě Německa spolkového ministra financí a v případě ČR
ministra financí ČR nebo jeho zmocněného zástupce) si na konci každého roku
podle potřeby sdělí změny, které byly provedeny v jejich daňových zákonech.
V případě ČR se tedy smlouva vztahuje na daň z
příjmů fyzických a právnických osob a dále na daň z nemovitostí.
NahoruVšeobecné definice
První odstavec článku 3 - Všeobecné definice upravuje některé termíny, které jsou ve smlouvě běžně použity. Pochopitelně že
nevyčerpává definice všech termínů ve smlouvě, což řeší tzv. "zbytkovou“
metodou odstavec 2, který říká, že u výrazů, které nejsou definovány v
předchozím odstavci, se bude vycházet z právního výkladu toho státu, který bude
smlouvu aplikovat. K tomuto článku je nutné uvést, že smluvním státem je místo
ČSSR nyní Česká republika, a že termín "příslušný úřad“ označuje v případě
České republiky ministra financí ČR nebo jeho zmocněného zástupce.
NahoruRezidentství
Článek 4 - Daňový domicil uvádí definici
rezidentství, na kterou se potom vztahuje tzv. neomezená daňová povinnost z
celosvětových příjmů v příslušném smluvním státě. Nejsložitější situace při
určování rezidentství nastává u fyzických osob. Proto smlouva uvádí další
postupná kritéria, pomocí nichž se rezidentství určí (stálý byt, užší osobní a
hospodářské vztahy - tzv. středisko životních zájmů, obvyklé zdržování).
Uvedený systém kritérií neobsahuje "pojistku“,
která otázku rezidentství řeší dohodou mezi "příslušnými úřady“ v případech,
kdy pomocí uvedených kritérií není možné jednoznačně určit rezidentství
příslušné fyzické osoby, jako je tomu ve většině ostatních smluv. V daném
případě by se však za shodným účelem dalo použít ustanovení třetího odstavce článku 25 - Řešení případů cestou dohody.
NahoruDruhy příjmů
Jednotlivé druhy příjmů, o kterých se smlouva zmiňuje,
lze podle článků rozdělit takto:
-
příjmy z přímého podnikání v zahraničí (čl. 5, 7,
8)
-
příjmy z movitého a nemovitého majetku (čl. 6 a
13)
-
příjmy z kapitálového majetku (čl. 10 - 12)
-
příjmy fyzických osob (čl. 14 - 20)
-
ostatní příjmy (čl. 21)
NahoruStálá provozovna
V článku 5 - Stálá provozovna je tento výraz
definován jako trvalé zařízení pro podnikání, v němž podnik vykonává zcela nebo
zčásti svoji činnost. Abychom mohli klasifikovat činnost a příjmy německého
rezidenta, které dosahuje na území ČR prostřednictvím stálé provozovny, musí
být naplněna tato tři kritéria rozhodná pro definici stálé provozovny:
-
Německý rezident musí mít na území ČR zařízení pro
podnikání - provozovnu, kancelář, stroje apod.; pro hodnocení, zda vznikla
stálá provozovna, či nikoli, není rozhodující, zda prostory, ve kterých působí
zahraniční firma, přímo vlastní, nebo je má pronajaty.
-
Toto zařízení pro podnikání musí být trvalého
charakteru, tj. musí být zřízeno na určitém místě (tzv. "pevný koherentní bod“)
a s určitým stupněm stálosti.
-
Musí provádět podnikatelskou činnost svého podniku
prostřednictvím tohoto trvalého zařízení pro podnikání na území České
republiky.
K definici stálé provozovny ve smlouvě je nutné
podotknout, že narozdíl od definice v tuzemském ZDP má poněkud užší rozsah. V
tuzemském zákoně je stálá provozovna definována šířeji, neboť se jí rozumí
místo k výkonu činnosti nerezidentů na území ČR. Vzhledem k ustanovení § 37 ZDP
při posuzování existence stálé provozovny německého rezidenta v ČR je proto
nutné vzít v úvahu definici stálé provozovny uvedené ve smlouvě.
NahoruStaveniště
Druhý odstavec uvádí příkladmý výčet situací, které
přicházejí v úvahu u tohoto pojmu. Pod písm. g) je uvedena tzv. "staveništní
stálá provozovna“, trvá-li stavba nebo montáž déle než 12 měsíců. Pro vznik
této stálé provozovny kromě časové podmínky musí být splněna i podmínka tzv.
místní souvislosti (jedna stavba) a podmínka věcné souvislosti (dodávka
uceleného stavebního díla, stavební části nebo technologické části stavby).
Bližší podmínky pro vznik "staveništní“ stálé provozovny uvádí pokyn MF D-190,
k § 22 zákona, bod 7.
Podmínka místní souvislosti je splněna například i v
takovém případě, kdy zahraniční firma provádí v ČR výstavbu jednotlivých uzlů
telekomunikační sítě. V daném případě jde o jeden montážní projekt, který tvoří
obchodně i zeměpisně souvislý celek. Tím jedním místem je pak celá ČR.
K výše uvedenému typu staveništní stálé provozovny
je nutné připomenout, že uzavře-li zejména tuzemská osoba takový kontrakt s
německými rezidenty, má povinnost tuto skutečnost oznámit svému místně
příslušnému finančnímu úřadu dle ustanovení § 34 odst. 17 ZSDP.
NahoruKdy nejde o stálou provozovnu
Odstavec 3 uvádí situace, za kterých i při naplnění
vlastnosti trvalého místa (například kanceláře) nerezidentovi stálá provozovna
na území druhého státu nevzniká. Například když podnik ve druhém státě má
kancelář jen za účelem nákupu zboží (vývozní aktivita) anebo místo má charakter
jen přípravný či pomocný (mapování trhu, zjišťování poptávky, reklama pro svůj
podnik apod.). Vlastnosti přípravného nebo pomocného charakteru naplňují
zejména tzv. obchodní reprezentace, otevírané zahraničními subjekty v ČR.
V případě, že činnost této reprezentace spočívá
například i v napomáhání dovozní aktivity mateřské firmy do ČR (zprostředkování
obchodů, vyřizování reklamací apod.), potom jde už o překročení činností
přípravného a pomocného charakteru kanceláře a jde tedy o stálou
provozovnu.
Nahoru(Ne)závislý agent
Odstavec 5 uvádí speciální okolnost, kdy činnost
závislého zástupce (agenta) je ve druhém státě považována za stálou provozovnu.
Tato situace nastává v případě, že společnost jednoho státu dá plnou moc osobě
ve druhém státě k jednání jménem společnosti, k uzavírání hospodářských smluv
jejím jménem a k celkovému zastupování. Pokud činnost této osoby je omezena na
nákupy zboží pro podnik, potom zahraniční osobě ve druhém státě stálá
provozovna nevzniká.
Naproti tomu, jestliže společnost jednoho státu jedná ve
druhém státě prostřednictvím nezávislého zástupce (například makléře, který
zprostředkovává obchody cenných papírů i jiným společnostem, není tedy závislý
jen na této jedné společnosti), stálá provozovna této společnosti ve druhém
státě nevzniká.
NahoruDceřiná společnost
Význam odst. 7 spočívá ve vzájemné deklaraci, že pouze
na základě skutečnosti, že společnost jednoho státu založí (či má) ve druhém
státě dceřinou společnost, nevznikne společnosti jednoho státu stálá provozovna
ve druhém smluvním státě.
NahoruZisky podniků
Článek 7 - Zisky podniků upravuje zejména
zdaňování stálých provozoven. Právo na zdanění zisků podniků jednoho smluvního
státu na území druhého státu vzniká vesměs dle tohoto článku v případě, že tyto
zisky jsou na území druhého státu dosahovány prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna. Při zdanění stálé provozovny lze vycházet jen z těch
zisků, které lze stálé provozovně přičítat, přičemž je uplatňován princip
nezávislosti; znamená to, že se vychází z obdobných podmínek nezávislého
podniku při styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
K obvyklostem při zdaňování stálých provozoven patří i
odečet tzv. správních výloh vedení podniku v souvislosti s řízením stálé
provozovny v zahraničí. Tento postup je uveden i v tuzemském pokynu
Ministerstva financí ČR D-190, k § 22 zákona, bod 5.
"Partnerskýmᾀœ ustanovením tohoto článku je
ustanovení § 23 odst. 11 ZDP, kde jsou uvedeny tzv. "náhradní způsoby zdanění“
stálé provozovny zahraničního subjektu. Pokud však vedené účetnictví stálé
provozovny plně odráží její ekonomickou činnost, není důvod využívat ke
stanovení daňové povinnosti náhradního způsobu. Smlouva v odst. 6 článku 7 také
uvádí, že v případě stejné hospodářské činnosti není důvod ke změně způsobu
stanovení základu daně.
NahoruMezinárodní doprava
V případě mezinárodní námořní a letecké dopravy platí,
že příjmy z ní dosažené se mohou zdanit jen ve smluvním státě, ve kterém je
místo skutečného vedení podniku, což vyplývá z článku 8 - Lodní a letecká
doprava. Toto právo na zdanění pouze v jednom smluvním státě souvisí s
praktickými problémy, zejména značnou administrativní obtížností při ev.
rozdělování dosaženého zisku.
NahoruPříjmy z movitého a nemovitého
Právo na zdaňování těchto příjmů upravují článek 6 -
Příjmy z nemovitého majetku a článek 13 - Zisky ze zcizení majetku.
V šestém článku je upravena zásada, že příjmy z užívání
nemovitého majetku, který pobírá rezident jednoho smluvního státu, podléhají
zdanění v tomto druhém smluvním státě. Čili právo na zdanění náleží tomu státu,
kde se nemovitost nachází. V případě zdanění v ČR, se při definování nemovitého
majetku vychází z ustanovení ObčZ. Druhý odstavec článku 6 také uvádí další
případy, které spadají pod výraz "nemovitý majetek“.
Český zemědělský podnik uzavřel s německým podnikem
smlouvu o zapůjčení hospodářského zvířete za účelem rozšíření stáda o další
plemeno. Při úhradě nájemného do Německa je v daném případě český plátce daně
povinen srazit 25% srážkovou daň a odvést ji místně příslušnému finančnímu
úřadu. Podle tuzemského ZDP jde totiž o příjem nerezidenta podle ustanovení §
22 odst. 1 písm. g) bod 5., kde se ve vazbě na § 36 odst. 1 písm. a) bod 2.
uplatňuje zvláštní sazba daně ve výši 25 %.
Smlouva umožňuje tento příjem v ČR zdanit, a to právě
prostřednictvím článku 6, kde se uvádí, že příjmy z nemovitého majetku mohou
být zdaněny ve státě, kde se takový majetek nachází s tím, že výraz "nemovitý
majetek“ v každém případě také zahrnuje živý inventář zemědělských
hospodářství, přičemž se jedná zároveň o příjmy z nájmu movitého majetku.
Článek 6 tedy dává právo České republice na zdanění podobného příjmu bez
dalšího omezení, a tudíž se postupuje podle tuzemského zákona, kde je sazba
daně u tohoto příjmu nerezidenta ve výši 25 %.
NahoruObchodní podíl
Stejná zásada jako u zdanění příjmů z pronájmu
nemovitosti se uplatňuje i u prodeje nemovitosti, což vyplývá z ustanovení
článku 13. Podle třetího odstavce tohoto článku lze v ČR zdanit příjmy
německých rezidentů z prodeje podílu na obchodní společnosti nebo družstvu se
sídlem na území ČR nebo příjmy z prodeje akcií vydávaných poplatníky se sídlem
na území ČR. V daném případě jde o specifikum smlouvy s Německem, které se
například nevyskytuje ve smlouvách se zbylými sousedními státy.
V případě, že tuzemská firma provádí úhradu německé
právnické osobě za prodej podílu na české společnosti s ručením omezeným, má
povinnost provést 10% zajištění daně podle ustanovení § 38e odst. 4
písm. a) ZDP, narozdíl od jiného tuzemského plátce, který provádí úhradu tomuto
německému rezidentovi za prodané akcie (vydané poplatníkem se sídlem na území
ČR), kde zároveň provede zajištění daně ve výši 3 % podle ustanovení § 38e
odst. 4 písm. c) ZDP. V daném případě se jedná o příjmy nerezidenta podle
ustanovení § 22 odst. 1 písm. g) bod 7. ZDP, které smlouva s Německem umožňuje
v ČR zdanit právě podle odst. 3 článku 13.
Za situace, kdy například podíl na tuzemské
společnosti s ručením omezeným prodává německý rezident rezidentovi
kteréhokoliv státu světa, pak tyto příjmy nepodléhají v ČR zdanění, neboť
nepatří podle ZDP do množiny příjmů nerezidentů, pro jejichž zdanění v ČR musí
být splněna podmínka, že úhrada je provedena od tuzemských subjektů nebo od
stálé provozovny zahraničního subjektu v ČR. V daném případě ale tato podmínka
splněna není.
NahoruDividendy
V prvním odstavci článku 10 - Dividendy je
zakotveno právo státu příjemce dividend na zdanění těchto příjmů, které jeho
rezident dosahuje na území druhého státu. Konkrétní způsob zdanění potom
obsahují vnitrostátní daňové předpisy.
V případ€›, že česká společnost pobírá v Německu
dividendy, potom tento příjem v jejím daňovém přiznání v ČR za rok 2000 vstoupí
do samostatného základu daně, který podléhá sazbě
daně ve výši 15 %. Daň zaplacenou v Německu si uplatní zápočtem podle článku 23
odst. 2 písm. b).
Pokud takový příjem dosáhne česká fyzická osoba, z
hlediska daňového přiznání v ČR má dvě možnosti. Buďto tento příjem uvede na
samostatném daňovém přiznání typu C, nebo jej zahrne do příjmů na daňovém
přiznání typu B. Pokud tyto dividendy samostatně uvede na přiznání typu C,
potom v ČR už nezaplatí žádnou daň, neboť v tomto přiznání podléhají dividendy
ze zahraničí 15% sazbě daně (do konce roku 1999 to bylo 25 %). Tento závěr
vychází z toho, že i v Německu tato osoba zaplatila 15 %, což je maximální
hranice zdanění u fyzických osob podle smlouvy. Tuto zaplacenou daň v zahraničí
si započte a výsledkem je nulová daňová povinnost z dividend ze zahraničí v
rámci samostatného základu daně.
NahoruVýše srážkové daně z dividend
Druhý odstavec článku 10 dává právo na zdanění příjmů z
…