2018.17.2
Interpretace NÚR I-37 – Časové rozlišování a cizí měna
Ing. Ivana Pilařová
O časovém rozlišení bylo již pravděpodobně napsáno téměř všechno, není divu, jedná se o jednu ze základních účetních zásad. Stejně tak to platí i pro nakládání s cizími měnami; málokterý podnikatel se při své činnosti s cizími měnami nesetká. Tím se dostáváme ke kombinaci časového rozlišení v cizích měnách. Není to tedy žádná novinka, že hluboko v minulosti existovaly (a reálně stále existují) položky v cizích měnách, které je potřeba buď časově rozlišit prostřednictví účtů časového rozlišení (381 – Náklady příštích období, 382 – Komplexní náklady příštích období, 383 – Výdaje příštích období, 384 – Výnosy příštích období a 385 – Příjmy příštích období), nebo je třeba pracovat s dohadnými účty aktivními (účet 388) nebo pasivními (účet 389). I v případě časového rozlišení, nebo použití dohadného účtu si účetní operace drží svoji cizoměnovou podstatu.
K tomu se váží následující otázky:
a) Zda v případě účtů časového rozlišení účtovat o přepočtu cizoměnového zůstatku k rozvahovému dni aktuálním kursem ČNB.
a
b) Jak postupovat v případě účtování dohadných účtů aktivních a pasivních, a to nejen při vykázání zůstatku k rozvahovému dni, ale také při konečném použití částek na dohadných účtech.
Na otázku první odpovídá nová Interpretace Národní účetní rady I-37 – Časové rozlišování a cizí měna, druhým problémem se zabývá Interpretace Národní účetní rady I-18 – Dohadné položky v cizí měně. Naším úkolem je osvětlit novinku – tedy Interpretaci I-37 Časové rozlišování a cizí měna.
Vyjděme z toho, co známe a máme pro to oporu v účetních předpisech. Podle ustanovení § 24 odst. 6 písm. b) ZoÚ a dále § 4 odst. 12 zákona o účetnictví se k rozvahovému dni aktuálním kursem České národní banky přeceňují (mimo jiné) také hodnoty pohledávek a závazků, které jsou vyjádřeny v cizích měnách. Z tohoto přecenění pak vyjdou kursové rozdíly, které se musí nejen zaúčtovat, ale také posoudit z pohledu základu daně z příjmů. Provedení či neprovedení přepočtu tedy ovlivní nejen účetní výsledek hospodaření, ale také základ daně.
O to naléhavěji je potřeba vyřešit, zda zůstatky účtů časového rozlišení, pokud jsou v cizích měnách, je či není nutné k rozvahovému dni přepočítat. Vzhledem k tomu, že účetní předpisy tento detail konkrétně nestanoví, je potřeba vyjít ze zásady § 7 odst. 1 zákona o účetnictví – tedy ze zásady věrného zobrazení.
Při analýze problému si je třeba položit otázku, co je důvodem vzniku povinnosti provést přepočet u cizoměnových zůstatků pohledávek a závazků. Důvodem je možné riziko kursové ztráty, nebo možný vznik kursového zisku z budoucího peněžního toku, který proběhne v dalším (dalších) účetním období.
Které účty časového rozlišení fungují na obdobném principu jako závazkové vztahy? Rozdělme účty na dvě skupiny:
- Aktivní – účty 381, 382 a 385
- Pasivní – účty 383 a 384
Z hlediska existence budoucího peněžního toku pak opět na dvě skupiny:
- Peněžní tok již nenastane – účet 381, 382 a 384
- Peněžní tok v budoucnu nastane – účet 383 a 385
Tím se dostáváme k závěru, který "fungoval" v praxi…